Jsem v klidu, to je přece jasné. Učím se každý den, ale zároveň se nijak nestresuju. Maturita je však ještě daleko, že ano. Nebo taky ne? Celou dobu jsem si říkala, že písemné maturity jsou pro mě jakožto gymplačku natolik primitivní, že jim nemusím věnovat žádnou pozornost. Ale když zbývají necelé 4 hodiny do písemky z angličtiny, člověk začne trochu litovat a zpytovat svědomí, že se vůbec nepřipravil. Aneb můj případ.
Ráno začalo samozřejmě snídaní, o tom žádná zběsilým hledáním všech typů slohových útvarů, které se u angličtiny mohou objevit. A pak přišlo zjištění. Vždyť já vlastně celou tu dobu počítala slova úplně blbě. Koho by ale napadlo, že jméno a příjmení = 1 slovo. Přece jmenuju se Rudolf-to je jedno slovo, Novák-to máme slovo druhé... A v ten moment přestanou základy matematiky v podobě jedno jablíčko, druhé jablíčko, třetí jablíčko fungovat. Takže napíšu slohovku, třesoucím se prstem si budu počítat slovíčko po slovíčku a i když napočítám slov třeba 140, ve skutečnosti jich může být 120. Nebo taky 160.
Celé maturity pro mě tedy budou jedna velká náhoda. Když si vytáhnu blbou otázku asi si uřežu ruku, protože je mi jasné že z těch 30 otázek co tam je, se zrovna já všem přijatelným úspěšně vyhnu. Možná by na tom měl člověk hledat ale i pozitivní věci, přece si nebudu vytahovat jednoduché otázky, já mám ráda výzvy! No dobře nemám, ale zkusme si zachovat špetku optimismu.
Včera večer když jsem se zrovna tvářila jako hrozně pilný student, až na to že všechny studijní materiály poházené kolem mě měly spíš jen vytvořit dojem poctivého maturanta mi tak nějak došlo že bych se mohla trochu zajímat co mě vlastně bude nadcházející den čekat. I když jsem zrovna byla plně pohlcena plánováním oběda na další den-pochopte brokolicová polévka s opečených křupavým chlebem! na chvíli jsem tyto myšlenky odložila. A dobře jsem udělala, protože to že mám mít pozvánku k maturitě můj mozek ještě zvládl, ale abych si vzala i propisku, to už ho nenapadlo. A abych pravdu řekla, můj žaludek je momentálně v takovém stavu, že se nejspíš ani tak polívka konat nebude.
A do školy to vezmu přes lékárnu, protože jestli je někdy dobrý čas na to být nemocná, jsou to maturity :D
Žádné komentáře:
Okomentovat