Dnes sportuji (3.4. + 5.4.)

Tento článek se chystám napsat už pár dní, ale do cesty se mi vždycky postaví nějaká překážka-v horším případě učení v tom lepším seriál. Ale teď jsem hodila všechno za hlavu a konečně se chystám něco sesmolit :D

 

V neděli 3.dubna bylo venku krásně, tak jsme se rozhodli s přítelem opět někam vyrazit. Já jsem si tentokrát místo kola vzala brusle, což už od začátku znamenalo řadu problémů, vzhledem k mým dovednostem a schopnostem. Ale poté, co jsem se asi po půl hodině dostala pod kopec (ve finále samozřejmě pěšky, protože brždění je jedna z věcí, kterou jsem v rámci svých bruslařských dovedností vynechala) na cyklostezku probíhalo vše docela hladce.

 

Nejednalo se opět o žádnou velkou vzdálenost a ani jsme nedojeli na konec cyklostezky-už ani nevím proč, ale mohlo to být způsobené vidinou puchýřů na mých nohách a zhoršených schopností pohybu následující den, ale i přesto to bylo fajn a těším se až bude zase venku hezky a budu moct opět vytáhnout brusle-tento víkend to bohužel nějak nevyšlo a místo toho přišel na scénu deštník a bunda.

V úterý jsem dostala bláznivý nápad a vyrazila jsem do svého oblíbeného fitka v Brně na lekci Body Pumpu. Jakou šílenost jsem udělala si můžete pustit ve videu a ačkoliv nepochybuju, že se mezi vámi najde spoustu lidí, kteří by to zvládli levou zadní, pro mě to bylo něco děsivého, jelikož nejsem na posilování žádným způsobem zvyklá. Ono abych to upřesnila, tak samotná lekce probíhala docela dobře a dokonce mě to bavilo. Občas jsem sice nevěřila tomu co slyším - "Pokud chcete dejte si tam dvě kila zátěže navíc." (Ale to snad není nutné..), "Ještě tu činku nepokládejte, celou sérii zopakujeme ještě jednou. (To snad musí být nějaký omyl, ne??) ... a podobné myšlenky se mi hlavou honily celou dobu, ale nakonec jsem se donutila odcvičit všechno na maximum a měla jsem ze sebe fakt dobrý pocit.

 

Už když jsem se ale belhala do našeho třetího patra bylo mi jasné, že tahle moje aktivita bude mít určitě následky a taky že jo. Další tři dny se pro mě chůze stala utrpením a o tom, že jsem měla problém sejít schody je snad zbytečné mluvit. Ale i když mě ty stehna tak šíleně bolely, tak jsem se celou dobu těšila až půjdu na další lekci a to se mi doufám splní hned příští týden. A doufám, že se tentokrát nezničím tak jako minule :D

Dnes sportuji (28.3.)

Sice jsem se celou zimu (schovaná v teplých ponožkách pod peřinou s hrnkem horkého čaje) těšila až začne jaro  a jak bude venku hezky a bude teplo, ale nedomyslela jsem jednu věc. Že působí značně divně když je venku krásné počasí a já se doma válím, protože jsem lenoch lenivý a mám ráda odpočinek. A když i přítel-který je schopný usnout nezávisle na tom která denní hodina je a stává se mu to opravdu často, začal otravovat s tím, že přece nebudeme sedět doma když je venku tak hezky, rozhodla jsem se udělat ze sebe alespoň na jedno odpoledne nelenocha a vyrazit ven. A protože je přítel cyklista (pozná se to podle počtu dresů a dalšího vybavení na kolo, ne podle počtu najetých kilometrů) tak jsem vytáhla své zaprášené kolo a jeli jsme.

 

 

Samotnému usednutí na kolo sice předcházela asi dvouhodinová diskuze (která hraničila s hádkou :D ) týkající se toho, co budeme dělat a proč bychom jak nemohli jet na kole (aneb hledám tisíc výmluv, ale nenajdu ani jednu) nakonec jsem nelitovala. Když ovšem vynecháme tu část kdy proti mě fučel vítr tak silně, že jsem šlapala prakticky na místě a pro sprostá slova jsem doopravdy nemusela chodit daleko, protože mi na jazyk přicházely naprosto přirozeně a jediné co mě od jejich hlasitého vykřikování odradilo, byla přítomnost malých dětí na cyklostezce.

 

 

Nakonec z toho bylo krásných 20km, což sice není žádný výkon kvůli kterému bych se hrdě poplácala po zádech, ale na to jak jsem přes zimu zlenivěla jsem ráda že to není čistá nula. A s pocitem, že jsem aspoň něco udělala pro své zdraví  (však to znáte, sportem ku zdraví a hýbat se člověk musí proto a proto) jsem si doma dala jedno dvě tři čtyři čokoládové vajíčko, protože přece Velikonoce. A na další čokoládové figurky si teď musím počkat do Vánoc.